Odvolání proti rozhodování exekutora či proti usnesení o nařízení exekuce


Exekutor v rámci své činnosti činí takové úkony, které lze postavit na roveň úkonům soudu prvního stupně v rámci řízení o výkonu rozhodnutí. Obecně platí (nestanoví-li exekuční řád jinak), že exekutor rozhoduje usnesením, které doručuje účastníkům řízení a dalším osobám, o jejichž návrzích (příp. o jejichž právech a povinnostech) rozhoduje. Téměř ve většině případů rozhoduje exekutor bez jednání.

Každý účastník řízení může proti rozhodnutí exekutora či proti usnesení o nařízení exekuce podat odvolání, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, podává se přímo exekutorovi. O tomto odvolání rozhoduje následně odvolací soud, který přezkoumává veškeré podmínky a oprávněnost vydání napadeného usnesení.

Exekuční řád však uvádí taxativní výčet rozhodnutí, proti kterým nelze podat odvolání (§ 55c odst. 3). Jedná se o:

  • rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu,
  • exekuční příkaz,
  • usnesení o změně nebo zrušení exekučního příkazu,
  • příkaz k úhradě nákladů exekuce.

V praxi se ve většině případů jedná o zcela neoprávněné a neopodstatněné odvolání, kterým se povinné osoby pouze snaží bezdůvodně zabránit exekuci či exekuci zdržet, protože do rozhodnutí soudu o odvolání nemůže být exekuce vykonána. V některých případech je však odvolání oprávněné, jedná se zejména o situace, kdy rozhodnutí směřuje vůči jiné osobě (např. došlo ke shodě jmen) nebo o situace, kdy dochází k omylu v exekučním titulu a ten buď vůbec neexistuje nebo nikdy nebyl vydán apod.